V pátek jak aj každý rok moja cesta vede do Brna na veletrh cestovného ruchu Regiontour 2019. Tak sem si v Kútoch na nádraží kúpil spáteční lístek do Brna. Dali mi k temu pjekný obal a na ňem stálo napísané „Spoznávajte s nami svet“. Že sa táto predpovjeď naplní do bodky sem ešte netušil.

Nutno dodat že úsek Kúty - Břeclav je jaksi pro mňa začarovaný. Pred rokem sem sa vracal téš z veletrhu Slovakiatour 2018 v Bratislavje. No spalo sa mi po nachodených kilometroch dobre a tak sem prespal Kúty a dojel až do Břeclavi a potom pokračoval do Hodonína a pješky dom. No a tento rok zážitky pokračovali v podobném duchu.

Do Brna to bylo v pohode, pješky sem z nádražá išel aš na výstavište, poprehládal si co sa dalo a zase spátky pješky na nádraží. Cestu sem sa tradične zastavil na dvje piva v pivovari Starobrno. Teda tam majú pivo jak křen. Na nádraží sem dorazil včas podíval sa že mi vlak jede a čekal. Podíval sem sa, ale špatne. Únava po nachodených kilometroch byla značná a tak sem si nedoštudoval to co sem mjel. Sednu do vlaku a spím. Pred Břeclavú mja kontoluje sprúvodca a tak si ríkam že do Kútú už moc drímat nebudu. Za Břeclavú sa ale objevila nová sprúvodčí a to mi už bylo divné. No ale ket sem jí podal lístek ešte vícej mi to bylo divné. Podivala sa na lístek a po nemecky sa mňa neco pýtala a ja sem rozumjel eném Kúty a tak sem prikývel, že ano. Nejak sa mi uš tá cesta nelúbila, vykŕkam cez okno či uš byl Lanžhot alebo Brodské a nic. Tak sa podívam na informační tabulu ve vlaku a hrúza. Další zastávka je cca za hodinu Vídeň. No nazdar a co fčil. Spomjel sem si na Dušana Krivského a tak sem to rešil s klidem Záhoráka. Mi sa teda nestratíme.

Vystupil sem ve Vídni a zistuju jak sa dostat dom. Za štvrť hodiny mi jel vlak spátky do Břeclavi a další za pjet minut po ňem do Bratislavi. No nástupišť tam bylo najmeň dvacet a pokladňa, to sem netušil ani náhodú gde je. Pro nejaký lístek si snáď nenechám ujet vlaky. Sedám na ten do Břeclavi s tým že nejak to dopadne. A dopadlo. Došel sprúvodca a po nemecky si pýtal lístek. Tak sem mu ukázal ten múj. Ten sa čudoval ešte vícej jak ten sprúvodca v prvém vlaku a teš sem rozumjel, že ho zaujímajú eném ty Kúty. Aj sem mu chcel vysvjetlit, že sem byl omylem ve Vídni a fčíl curig (zurück) no skrátka jedu spátky, tak aby sem mohel jet dom do Holíča. Aj sem čekal že mi vystaví lístek a bude chcet po mne zaplatit. Ale nestalo sa. Na moje štestí. Asi byl ze mňa trumpachový, alebo si myslel že su migrant ze Sírie. To nevím, ale lístek nedal mável rukú a išel cvikat dalších solventnejších majitelú lístkú vhodných na prepravu.

Dojel sem, dobre aj spoje byli tak, že sem sa dostal až do Holíča. Na závjer tehoto zážitku sa mosím priznat, že nemám žádnu platební kartu, nemjel sem ani hotovost na takéto nečekané výdaje (lístek tam aj spátky asi 40,- EUR) a také sem nemjel doklad o totožnosti po našem občanský preukaz. Leda tak preukaz na bezplatné jezdení vlakem po Slovensku, ale v Rakúsku takéto vymoženosti ešte nemajú. A tak su aj rád, že to takto dopadlo a nemoseli jet pro mňa decka do utečeneckého tábora. Takú hambu rodine teda robit nemožu.

Holíčan Milan Hollý je celoživotný turista a cykloturista.

Venuje sa propagácii a rozvoju cestovnému ruchu aj ako zakladateľ Oblastnej organizácie cestovného ruchu Záhorie.

Má na starosti aj sieť zariadení z projektu "Vítajte cyklisti" na Záhorí.